Milníky mého života

1970

Počátek života

Narodil jsem se 14. června 1970 v Brně, konkrétně v porodnici na Obilním trhu. Jsem blíženec se všemi pozitivy i negativy tohoto znamení. Mé první krůčky vedly ulicemi Černých Polí, jako dítě jsem si cenil především toho, že v blízkosti našeho domu bývala plocha, na které se utábořil každý cirkus, který tehdy táhnul krajem. Cirkusy jsem tenkrát prostě zbožňoval.

1976 - 1984

Studia základní

První stupeň základní školy jsem si odchodil v Žabovřeskách na ZŠ Plovdivská. Třídní učitelka paní Zahálková se nemohla dočkat, až se přestěhujeme na bohunické sídliště. ZŠ Elišky Přemyslovny ve Starém Lískovci mě v roce 1980 přijala s otevřenou náručí. Z některých spolužáků se stali mí nerozluční kamarádi, kteří mě provází celým životem.

1984 - 1988

Studia střední

Mé středoškolské vzdělání je poněkud exotické. Ve 14 letech jsem se ocitl na Střední průmyslové škole v Hranicích na Moravě a usilovně studoval technologii pojiv. Spolužáci z ostatních oborů nám říkali "Cementi", což plně charakterizovalo hlavní náplň našeho oboru. Ten mně kupodivu velmi bavil, předurčil má vysokoškolská studia a já byl odhodlán zasvětit svůj život výrobě portlandského cementu. Zkušenosti ze života na internátě rozhodně nebyly k zahození.

1988 - 1993

Studia vysoká

Své zaujetí pro výrobu cementu a jiné stavební hmoty jsem projevil studiem materiálového inženýrství na Stavební fakultě VUT v Brně. Jsem velmi vděčný za to, že společenské změny konce roku 1989 jsem mohl prožít v úžasné atmosféře studentské revolty, včetně krátkého expozé ve studentském parlamentu - následně fakultním akademickém senátu.

1992

Počátek života zaměstnaneckého

V posledním ročníku studia už mi bylo jasné, že profesně nesměřuji do zaprášené cementárny, ale do čisté stavebně - expertizní kanceláře, kde jsem se 10 let věnoval především oceňování nemovitostí. Oboru jsem po tu dobu zůstal věrný především v oblasti sanace železobetonových konstrukcí, o opravách dukovanských chladících věží bych dokázal mluvit docela dlouho.

1993

Počátek života rodinného

V létě roku 1990 mě potkalo štěstí (tehdy ještě netušené) v podobě seznámení s mojí budoucí ženou. Někdo moudrý napsal něco v tom smyslu, že za to, čeho muž v životě dosáhl, vděčí své ženě. V mém případě to tak nesporně je. Svatbou v roce 1993 jsme položili základní kámen naší rodiny, kterou postupem času dotvořili naši dva synové a dcera.

1995

Počátek života politického

Prapodivné nutkání mě na podzim roku 1995 vedlo ke vstupu do sociální demokracie. Byla to tenkrát hodně jiná strana, s dominantně seniorskou členskou základnou a kverulantskou atmosférou na schůzích. Po komunálních volbách v roce 1998 jsem se stal členem zastupitelstva Městské části Brno - Řečkovice a Mokrá Hora. Byli jsme vnímaní jako exoti a díky téměř nulovému koaličnímu potenciálu se ocitli v opozici. V roce 1999 vznikla v Řečkovicích samostatná místní organizace sociální demokracie, tuto stranickou buňku jsem měl tu čest vést jako předseda až do roku 2009. Od roku 1999 do současnosti jsem členem městského výboru brněnské sociální demokracie, dva roku jsem byl v minulosti členem krajského výkonného výboru a ústředního výkonného výboru.

2002

Počátek života funkcionářského

Komunální politika se pomalu stávala důležitou součástí mého života. Souhrou okolností, které se s odstupem času jeví jako příznivé, jsem se připletl v roce 2001 k procesu připomínajícímu něco jako generační výměnu v brněnské sociální demokracii. V její historii to není jednoduché období, já se však ocitnul na počátku druhé desítky kandidátní listiny do brněnského zastupitelstva a po komunálních volbách na podzim 2002 jsem skutečně zasedl do opoziční lavice ctihodného Sněmovního sálu. Lavice to byla pěkná, v první řadě, s exkluzivním výhledem na radní ODS a KDU-ČSL, kterým jsme se snažili zatápět. Seděl jsem v dobré společnosti, sousedem vlevo mi byl Jeroným Tejc, vpravo Roman Onderka.

Kandidoval jsem zároveň i do řečkovického zastupitelstva, volební výsledek tenkrát nebyl nijak omračující, dlouhodobá neláska mezi tradičními koaličními partnery v Řečkovicích vedla k tomu, že nás ODS nadšeně vyměnila s KDU-ČSL. Na období let 2002 - 2006 jsem se stal místostarostou městské části. Tak se začal datovat můj život funkcionáře obecní samosprávy, uvolněného pro výkon funkce.

Vnitřní problémy tehdy rozmazlené, nafoukané, ale zároveň i rozhádané ODS, generující kauzu Jalta, patálie kolem "odsunu nádraží" či pozastavení privatizace bytů, přinesly této straně velmi nízký koaliční potenciál pro povolební vyjednávání v roce 2006. Odhodlání mnohých politických subjektů nekamarádit s ODS umožnilo dojednat čtyřkoalici v čele s ČSSD a Romanem Onderkou jako primátorem. Moje orientace v oblasti majetku a privatizace městského bytového fondu mi přinesla pozici hospodářského náměstka primátora. Možnost pokračovat v této pozici i po komunálních volbách v roce 2010 byla velkou přízení osudu. Čtyři roky volebního období utečou neuvěřitelně rychle, zvláště pokud se ve funkci "zavádíte". Málo komu se poštěstilo navázat na rozdělanou práci v dalším funkčním období a já si této možnosti velice vážil.

V komunálních volbách na podzim 2014 dosáhla ČSSD ve volbách do ZMB průměrného výsledku, o 2,25 % se umístila za vítězné ANO, které získalo 13 mandátů, ČSSD 11 mandátů. Koaliční potenciál brněnské ČSSD se ukázal jako nízký a spolu s odchodem do opozice jsem po osmi letech opustil funkci náměstka primátora. Od listopadu 2014 vykonávám funkci neuvolněného místostarosty městské části Brno - Řečkovice a Mokrá Hora, v prosinci 2016 jsem byl zvolen do uvolněné funkce předsedy Kontrolního výboru Zastupitelstva města Brna.